
FCI: Pinčové a Knírači
Využití: Služební plemena
Velikost: Velká plemena
Povaha plemene
Při popisu povahy bernského salašnického psa je možné použít samé superlativy. Tento pes je totiž vynikajícím přítelem svého pána i jeho rodiny a současně i odvážným hlídačem, který ale v nikom nebudí hrůzu. Bernský salašnický pes má zcela vyrovnanou a naprosto klidnou povahu. Je neobyčejně přátelský a miluje děti, ke kterým zaujímá vztah "starší sestry" a bedlivě je střeží před každým nebezpečím. Je to také nadprůměrně bystrý a inteligentní pes, který svou rodinu neustále po očku střeží. Miluje pohyb a skotačení a je to stále dobře naladěný pes.
Popis bernského salašnického psa
Bernský salašnický pes patří mezi vyšší střední psy, jeho postava je spíše obdélníkového formátu, má poměrně velkou hlavu s neustále veselým výrazem. Jeho tělo bezpochyby zdobí nádherná tříbarevná srst. Bernský salašnický pes má zcela typickou polodlouhou srst s hustou podsadou. Základní barva srsti těchto psů je černá s tříslovými znaky v barvě rezavě hnědé a čistě bílé, přičemž bílá nesmí být převládající.
Kohoutková výška je u psů nejméně 66 cm, u fen nejméně 58 cm. Tělo působí mohutným a silným dojmem s rovným hřbetem. Ocas má bernský salašnický pes dlouhý nejméně k hlezenním kloubům a při chůzi je nesen nad zemí. Končetiny jsou silné a dobře zaúhlené. Na silný, masivní krk navazuje velká hlava s plochou lebkou - oči musí být mandlového tvaru, tmavé barvy a s dobře přiléhajícími očními víčky. Uši jsou vysoko nasazené a spuštěné. Značnou část typické krásy bernského salašnického psa představuje jeho srst ve spojení s mohutným tělem a nepředpokládanou živostí takto velkého psa.
Základní péče o psa
Do základní péče o bernského salašnického psa určitě spadá péče o jeho středně dlouhou srst. Je třeba ji pravidelně jednou týdně rozčesat a vykartáčovat - především tam, kde má srst snahu žmolkovatět. Bernský salašnický pes patří mezi plemena náročnější na dobrou krmi v období růstu, kdy je zároveň nutné mírně tlumit touhu těchto psů po nikdy nekončícím dovádění - štěňata potřebují velmi mnoho síly k vytvoření statných kostí a silných svalů. Bernský salašnický pes také potřebuje dobrou výchovu a základní výcvik.
Přestože péče o srst bernského salašnického psa nepatří mezi nejnáročnější, je třeba se jí skutečně pravidelně věnovat, někdy je navíc nutné vystříhávat psům nadbytečné chloupky vyrůstající mezi polštářky prstů na nohou tak, aby nebránily ve volném a pohodlném pohybu. Tito psi nejsou přemrštěně nároční ani na množství pohybu, ale bez možnosti volně se proběhnout, vyběhat se a zaskotačit si ve volné přírodě nebudou šťastní. Potřebují proto prostor - nehodí se tedy do městského bytu, navíc díky své silné a huňaté srsti dávají přednost celoročnímu pobytu venku. Jsou to ale vrcholně společenští psi, kteří potřebují trávit se svým pánem a jeho rodinou mnoho času, proto se nehodí pro celodenní pobyt v kotci. Bez pravidelného kontaktu s člověkem, se z veselého bernského salašnického psa stane smutný a zoufalý pes.
Historie plemene bernský salašnický pes
Jak název napovídá, bernští salašničtí psi zahájili svou skutečně vítěznou cestu světem ze švýcarského Bernu. Tam byl alespoň prvně stanoven jejich standard a uznáno jejich současné jméno, bylo to v roce 1907. Nicméně pravá historie bernského salašnického psa započala samozřejmě mnohem dříve. Tito poměrně velcí psi byli původně odvozeni od římských molossů a v horských oblastech Švýcarska se brzy stali nepostradatelnými pomocníky pastevců.
Původ plemene: Švýcarsko
Výška v kohoutku: 60 - 70cm
Hmotnost v dospělosti: -- ( 45kg )
Věk: 10 - 12
Délka srsti: Střední
Péče o srst: Pravidelná
Vztah k dětem: Velmi dobrý
Vztah k ostatním zvířatům: Velmi dobrý
Náročnost na výchovu: Nenáročný
Náročnost na pohyb: Náročný
Vhodné prostředí: Předměstí, venkov
Využití psa: Společník
Časová náročnost: Půl dne

Zdroj: Wikipedie
Bernský salašnický pes je psí plemeno. Je středně velký až velký, dlouhosrstý, tříbarevný, harmonický a vyrovnaný. Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek, hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry. Bernský salašnický stejně jako bernardýn umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.
Podle klasifikace FCI patří mezi švýcarské salašnické psy bez pracovní zkoušky. Poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10. Tělo má spíše podsadité, než dlouhé. Psi mají výšku v kohoutku 64-70 cm, feny 58-66 cm, a váhu mezi 32 až 50 kg. Plemeno je snadno rozeznatelné díky tříbarevným znakům (černá, hnědočervené pálení a bílá). Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočerné pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi očima mají bílou barvu. Pokud pes sedí, je nejnápadnější díky své bílé náprsence. Zbarvení jednotlivých psů se liší jen nepatrně většinou v množství bílé barvy. Oči jsou tmavě hnědé. Uši jsou trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené. Ocas je bohatě osrstěný, v klidu svěšený černý a na konci bílý, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ní. Bernský salašnický pes je povahou jistý, pozorný, bdělý, dobromyslný a přítulný, trpělivý, hravý a hlavně má rád děti, takže je vhodný k dětem i jako pes hlídací.
Zdravotní potíže:
Je obzvláště náchylný k dysplazii kyčelních kloubů. Trpí také dědičnými očními chorobami a rakovinou.



Já nevím kde nahlásit blog, ale já jí domluvím to mi věř